Plstění

Dějiny

Zpracování ovčí vlny bylo známo již v dávných dobách národům v přední Asii. Odtud se rozšířilo ve starověku do Egypta a do Řecka a ve středověku do ostatní Evropy.

Plstěním se vytvoří pevná textilie, která se skládá z různě překřížených a spolu pevně spojených zvířecích vláken, převážně ovčí vlny, ale i králičích nebo psích chlupů. Vzniká nikoli tkaním, nýbrž skládáním vláken v rouno, v němž se vlákna plstěním a valchováním mezi sebou propletou a slepí, takže vytvoří pevnou a celistvou plochu podobnou tkané látce. Nejznámějším, a také nejstarším způsobem je zhotovování plsti z připravené srsti zvířat pomocí horké vody a stálého tlaku. Dodnes můžeme ve známých místech Asie najít místa, kde lidé vyrábějí tímto způsobem koberce a i svá obydlí – tzv. jurty. Používá se vlna vyprášená, vyčištěná, vypraná a usušená. Prostře se na starou pokrývku do výšky 30 cm. Tato bílá vlna se prokládá barevnými vzorky, polije se horkou vodou, svine se do pokrývky a ováže žíněnými provazy. Svitek se pak přehazuje z klínu na zem, nebo válí předloktím na stole. Je-li tkanina příliš rozměrná, použijí se i koně, kteří vláčením svinuté pokrývky ulehčí lidem těžkou fyzickou práci. Podle velikosti materiálu se také odvíjí délka času plstění, nejméně však plstění zabere dvě hodiny.

Tolik o tradičním plstění, které bychom měli také poznat, chceme-li se více věnovat práci s ovčí vlnou. Tento způsob je více řemeslný, plstění jehlou je více výtvarnou záležitostí. Má své velké výhody, neboť s jehlou můžeme velmi dobře tvořit v detailech, téměř malovat barvou. Obě techniky se mohou velmi dobře kombinovat. Technika jehlou se k nám dostala z Holandska, první zkušenosti napověděly o velkých možnostech vývoje. Stojí za připomenutí, že již přinesla spoustu radosti dětem, rodičům, vychovatelům, terapeutům, klientům, seniorům takže vlastně každému, kdo vzal jehlu do rukou. Děti by měly jehlu používat raději až od 10-12 let, jehla je křehká a velmi ostrá. Jinak není žádné omezení, ba naopak. Postup je neobyčejně tvůrčí, jak nám tato knížka může napovědět….

Materiály a pomůcky

Ovčí rouno

V této části můžeme procítit ještě něco z tradičního řemesla, nemine nás poctivá fyzická práce. V dnešní době narůstá počet domácích chovatelů ovcí, je tedy nejužitečnější, máme-li k dispozici nepranou vlněnou střiž. Pokud se nám podaří být i u stříhání oveček, můžeme prožít celý proces zpracování vlny od počátku až do výsledného výrobku. Je to nejen radostné, ale i velmi obohacující pro poznání vlastností tohoto nádherného přírodního materiálu.

Praní vlny

Vlněná střiž (ovčí rouno) je většinou hodně znečištěna a je nutné ji nejprve řádně vyprat.

Potřebujeme – vědro s obsahem asi 10-15 litrů

-         vanu nebo škopek dostatečně velký na máchání

-         obyčejnou krystalickou sodu na praní

-         zvon na čistění odpadu

-         povlak na polštář

-         ždímačku (lze ždímat i v automatické pračce)

hlavní zásady

začneme s malým množstvím (půl vědra) rouna. Vlna při namočení zvětší svůj objem a celá práce je fyzicky poměrně náročná.

Používejme stále stejně vlažnou vodu na praní a máchání. Nesmí se střídat studená s teplou či horkou vodou, aby vlna nezplstnatěla.

Vlastní postup

Den před praním je šikovné rozprostřít si celé rouno na zahrádkářské síto (na prosívání půdy) a pořádně je proklepat. Tak se dají částečně odstranit hrubé nečistoty z trávy apod. Nemáme-li tuto možnost, nevadí.

Večer si do vědra namočíme špinavé rouno, v množství do jedné poloviny nádoby a doplníme vrchovatě vodou.

Ráno začneme s vlastním praním. Máme-li zahrádku, můžeme vodu z namáčecí lázně použít jako výborné hnojivo. Pokud nebudeme první vodu používat jako hnojivo, můžeme večer do této namáčecí lázně přidat hrst soli. Mikroskopické částečky vlny se lépe otevřou a špínu uvolní.

Rouno vymačkáme a dobře vymácháme.

Ve vaně nebo škopku si připravíme prací lázeň pouze změkčením sodou (1/3 sáčku na polovinu vany stačí). Po rozpuštění vložíme rouno a pereme. Dobrým pomocníkem je zvon na čištění odpadu, opakujeme „boucháním“ se nečistota lépe uvolňuje, je vyvíjen větší tlak než můžeme zvládnou rukama. Tato procedura může trvat až 10 minut.

Vymácháme ve stále stejně vlažné vodě a praní opakujeme opět s malým přídavkem sody. Někdy se nám může stát, že vlna vypadá stále špinavě a máme potřebu přidávat prací sodu nebo i prášek na praní vlny. Můžeme si to vyzkoušet, ale opatrně, mohlo by se stát, že přílišným přidáváním pracího prášku vlnu hodně odmastíme a tím ji zbavíme její přirozené vlastnosti. Pomůžeme si lépe opakovaným mácháním tak dlouho, dokud není voda čistá. Pozor na teplou vodu.

Na konec máchání můžeme lehce přidat aviváž na vlnu, ale není to nutné.

Vypranou vlnu vložíme do povlaku na polštář a ve ždímačce vyždímáme. Pokud je otvor v povlaku velký nebo chybí knoflíky (starý povlak), raději převážeme provázkem, aby vlna po celou dobu zůstala uvnitř. Po krátkém ždímání vyjmeme z obalu a rozprostřeme nejlépe na plátno na slunce a trávu. Nemáme-li tuto možnost, stačí na plátno na podlahu nebo nejlépe na rozkládací sušák, aby vzduch mohl proudit ze všech stran. Vlnu při sušení obracíme. Po dokonalém usušení je vlna krásně lehká a velmi příjemná na dotyk.

Máme-li možnost vlastních kartáčů na vlnu nebo přímo mykacího stroje, tak na závěr vlnu pročešeme – mykáme. Při mykání držíme kartáče proti sobě a vlnu po malých částech pročesáváme. V nouzi se dají použít i malé kartáče na česání psů, které jsou k dostání v chovatelských potřebách.

Barvení vlny

K barvení vlny je nejvhodnější použít rostlinná barviva. Postup je však velmi náročný, pokud chceme z barvení získat co nejširší spektrum barev. Proces je obtížnější také vzhledem k prostoru. Potřebujeme velké množství barvících surovin (bylin) a ideální místo na tento způsob barvení je mimo město, v přírodě. K této technologii je u nás v současné době k sehnání velmi dobrá literatura.

Druhá varianta je chemickou cestou. Můžeme použít barvy Iberia nebo Duha na vlnu, kde postupujeme podle návodu. Nebojme se barvy míchat a vytěžit z nich co nejzajímavější odstíny. Při barvení můžeme vlnu zahřát až k bodu varu. Pozor, zahřívání a opačně i chladnutí musí být velmi pomalé a postupné, aby vlna nezažila žádný tepelný šok a nezplstnatěla dříve a jinak, než budeme sami chtít.

Po úspěšném barvení bychom mohli mít před sebou nádherné spektrum barev nejméně šesti odstínů. Je velmi užitečné vyzkoušet si jednoduché barevné cvičení s obyčejnými pastelkami. Procítíme tak harmonii a základní vlastnosti barevného spektra, což se nám bude hodit při plstění jehlou a nejen při něm.

Obyčejnou tužkou zlehka nakreslíme kruh a rozdělíme jej na šest pravidelných polí.

Pastelkami naneseme barvy základní – žlutou, modrou, červenou do příslušných políček. Mezi jednotlivými barvami zůstane vždy jedno pole prázdné.

Tyto základní barvy pak rozkreslíme – přetáhneme do prázdných polí tak, aby se spolu promísily v krásném odstínu příbuzné barvy. Můžeme si pohrát i s jiným tvarem a malovat do kruhu.

Výsledný probarvený kruh je plný nových odstínů a proces vzniku doplňkových barev nám napovídá, jakým způsobem budeme moci pracovat s barevnými vlákny vlny. Je to podobný způsob, jakým vrstvením jemných vláken jednotlivých barev docílíme krásných a mnohdy nečekaných nových odstínů. Tímto způsobem si také mnohem více užijeme samotné techniky, protože se staneme osobitými tvůrci, malíři vlnou. Na druhou stranu si také nezapomeňme připomenout a užít radost z postavení kontrastních barev (protilehlých) jako jsou například červená a zelená, modrá a oranžová, žlutá a fialová a jiné další kombinace. Toto krátké zamyšlení nad barvami je výzvou k odvážnému a ničím neohroženému tvůrčímu nadšení.

Základy plstění jehlou

Pomůcky – plstící jehla

-         molitan nejméně 5 cm vysoký (popř. polystyren)

-         bílé ovčí rouno hrubší – na základy míčků, figurek, podkladů pro plstění v ploše

-          bílé ovčí rouno jemné ve výčeskách – výborné na předení a v této technice na anděla a obtáčení drátků při výrobě zvířátek

-         barevné ovčí rouno

-         plsť nebo jemný flanel na podklad obrázků

-         základní šicí potřeby (nůžky při této technice používáme pouze na podkladový materiál, vlnu dělíme jemným povytahováním vláken, stříhání je velmi násilným přerušením přirozenosti vlasu

-         čističe dýmky

-         včelí vosk na boty skřítkům a na kopýtka oslíkovi

-         levandule

Plstící jehla má vybroušené ostré výstupky, kterými při vpichování do ovčího rouna nabírá jemná vlákna vlny a opakovaným pohybem je spojuje a tím se vlákna zhušťují – plstí. Při práci na ploše pronikají vlákna pomocí jehly podložkou na druhou stranu a tím se zafixují. S jehlou pracujeme vždy kolmo a s citem. Může se lehce zlomit nešetrným nakloněním či přílišnou urputností. Na každou práci používáme molitan jako podložku. Na trhu jsou k dostání tři velikosti jehel : silná, střední a tenká. Silnou jehlu můžeme použít na hrubou práci, kdy začínáme vyrábět například míček a potřebujeme rychle zapracovat větší objem vlny. Prostřední velikost je nejpoužívanější, můžeme s ní pracovat na čemkoli. Tenká jehla je velmi dobrá na zakončování jakékoliv práce, nezanechává téměř žádnou stopu po vpichu a je dobrým pomocníkem při obrázcích – vpichování do podkladu. Jemně pronikne nejlépe ze všech druhů jehel. Musíme však počítat s velmi šetrným zacházením, protože se nejvíce láme. Lámavost všech jehel je poměrně veliká a dá se jí předejít, pokud pracujeme opravdu kolmo a s citem. Tomu je třeba se s velkou trpělivostí učit, zvláště u temperamentních povah.

Plstění v ploše pomocí jehly

Na zvolený podklad (plsť nebo jemnou propustnou látku jako je jemný flanel) pokládáme v tenkých vrstvách barevnou vlnu, kterou postupně vpichováním jehlou zapracováváme. Podklad si můžeme vyrobit také z nebarveného ovčího rouna buď plstěním pomocí horké vody a mýdla nebo i plstící jehlou. Na molitan položíme přibližně 5 cm vysokou vrstvu a opakovaným propichováním zpevníme. Můžeme si tak vyrobit například sedák na židli nebo podložku pod hrnek a jiné užitečné věci. Obrázek na podklad tvoříme vrstvením velmi jemně slabé vrstvy jako když například skicujeme tužkou návrh . nepřesnosti se zpočátku dají velmi lehce opravit. Jsme-li spokojeni, zapracujeme vlákno hlouběji a pevně, jehlou můžeme vypracovat přesné kontury nebo mnohavrstevné barevné stínování.

Po skončení celé práce můžeme (pokud jsme zapracovávali do plstě či látky) tkaninu přežehlit z rubové strany a vlákna uhladit.

Je na nás, zda si pro tuto práci připravíme kreslený návrh nebo pracujeme rovnou bez návrhu. Pokud máme na mysli složitý ornament, je jistě lepší si jej předkreslit alespoň vedle sebe na papír a pak jej pomocí malého množství vlny „naskicovat“ do podkladu. Někdy je však velmi příjemné tvořit přímo bez předkreslení a nechat se vést barvou, tvarem, obrazem v sobě. Tento způsob je zvlášť vhodný při abstraktnějších tématech jako je například moře, slunce, vítr, zima.

Obrázky můžeme prakticky použít pro zkrášlení dětského pokoje a zarámovat je do jednoduchého dřevěného rámečku bez skla, při zdobení různých taštiček, kapsiček pro děti, pouzder na brýle či tužky. Dalším využitím obrazů mohou být kulisy k divadlu pro loutky vytvořené právě touto technikou.

Plstění prostorové

Míček

Nejjednodušším prostorovým výrobkem je míček.

Začínáme vždy s malým chomáčkem rouna, který propichováním jehlou na molitanu a opakovaným otáčením tvarujeme do kuličky. Můžeme použít nejsilnější jehlu. Přidáme další vrstvy a vše opakujeme. Po zapracování další vrstvy přidáváme podle toho, jak chceme mít míček velký. Střed míčku je vždy úspornější vypracovat z bílého rouna a teprve na zdobení použít vlnu barevnou.

Barevnou vlnu pokládáme v tenkých vrstvách. Tak můžeme docílit i různých odstínů překládáním barevných vrstev přes sebe. V této fázi pracujeme s jehlou jemněji, nejdeme již příliš do hloubky. Pokud máme všechny velikosti jehel, použijeme tu nejtenčí.

Na míčku lze velmi dobře vyzkoušet různé způsoby pokládání barvy – prolínání barev, ostré kontury jednoduchých geometrických tvarů i složité formy.

Figurky

Větší kousek ovčího rouna hlazením a vytahování vláken připravíme do válečku, na kterém uděláme uzel. To bude základ pro hlavu. Vlnu po stranách uhladíme směrem dolů.

Figurku položíme na molitan, pod krčkem propícháme jehlou a tím vlákna spojíme. Propícháme hluboko a kolem dokola krku. Použijeme střední velikost jehly.

Dalším kouskem rouna (také uhlazeným) začneme od krku obtáčet tělo směrem dolů a postupně po celé délce propichováním zpevňujeme. Nejvíce utahujeme nahoře, v oblasti krku, abychom zachovali řádné proporce. Trpělivě přidáváme další vrstvy směrem dolů a tvarujeme kuželku. Vlnu, která zůstala nepoužitá dole, zapracujeme jehlou dovnitř těla a tím ještě figurku dostatečně napěchujeme a zpevníme.

Stále si hlídáme proporce a velikost figurky podle vlastní představy. Na základ (kuželku) již tvoříme podle vlastní fantazie a podle pravidla „méně je více“. Na hlavu pokládáme vlásky a vpichováním jehlou tvarujeme účes.

Oděv vytvoříme obtáčením barevné vlny a opět vpichováním jehlou. Žádné šití ani lepení. Nejsme-li s prvním výsledkem spokojeni, můžeme povytažením barevné vlny vše opravit, barvu změnit či přemístit. V konečné fázi jen opakovaným vpichováním celou figurku zpevníme. Na tento závěr použijeme nejtenčí jehlu, jinak můžeme pracovat s takovou, která nám bude nejlépe vyhovovat. Doporučuji střední. Postavička na fotografii nám napovídá, že tvoříme figurku do betléma.

Chceme-li vytvořit figurku s dítě v náruči, Marii s Ježíškem, postupujeme stejně. Novorozeně si vypracujeme zvlášť jako váleček (nejlépe z vlny tělové barvy) a jehlou připevníme k tělu matky. Na ramínka Marie přidáme malé množství vlny a obtáčením pláště okolo těla dotvoříme přesnou siluetu uchopení bezbranného do náruče. Stejným způsobem si můžeme vytvořit další figurky do betléma, které něco přinášejí – pastýře s ovečkou, ženu s vánočkou… Potřebujeme-li pro figuru ruce (Josef), jsou dvě možnosti. Buď si vytvarujeme jehlou váleček, který zezadu připíchneme a pokračujeme. Nic nešijeme ani nelepíme, potřebujeme-li získat větší pevnost, stačí jen opakované použití jehly. Druhou možností je použít drátek (velmi dobře poslouží čistič dýmky), který zkrátíme na potřebnou délku a obtočíme tenkým proužkem vlny.před vypracováním kuželky vložíme mezi dva prameny vlny a kuželku dokončíme jehlou. Výhodou tohoto postupu je lepší pohyblivost paží.

Pro náročné a pokročilé může být varianta sedící figury, kde platí stejné principy, jen je třeba mít smysl pro proporce a postupovat podobně jako postupuje řezbář při řezbě postavy. Tam, kde opakovaně vpichujeme, vzniká větší prohlubeň a my tak můžeme tvarovat neomezené formy.

Tohoto způsobu se dá krásně využít například při výrobě loutek a tvarování obličeje větších rozměrů. V místě nosu či očních důlku se jedná opět pouze o práci s jehlou, množství vpichů a pevnější povrch rouna.

Figurkou, kterou se rozhodneme vytvořit, může být jakákoliv postava do betléma (vlastnoručně vyrobený betlém je pro děti nezapomenutelným zážitkem) nebo také hrací figurky dětem do dřevěných domečků. Můžeme si vyrobit vlastní loutky pro divadlo, skřítky, malé panenky do postýlek, nebojme se vlastní fantasie…

K Betlému si můžeme vytvořit také pozadí stejným způsobem, jak jsme si řekli v kapitole o obrázcích. V tom případě je třeba pozadí zpevnit, abychom mohli kulisu kdekoli postavit či zavěsit, na to potřebujeme lepenkovou krabici, stejně velký kus podkladové látky jako ten, na který jsme plstili. Z lepenky vystřihneme stejný tvar jako byla podkladová látka, jen bude menší přibližně o jeden centimetr.

Ručně sešijeme začisťovacím stehem oba plstěné kusy a necháme spodní stranu volnou pro vložení lepenky.

Po vložení lepenky došijeme opět stejným stehem.

Pokud se rozhodneme zůstat u jednoduché varianty betléma bez pozadí, můžeme použít mnoho krásných dekorací v samotné přírodě pro dotvoření vánoční atmosféry.

Ovečka jednoduchá ležící

Jednoduchou ovečku vyrobíme velmi snadno z chomáčku vlny.

Začínáme stejným způsobem jako u míčku, jen při otáčení plstěné vlny tvarujeme ovál podle tvaru těla, nikoli kuličku.

Tam, kde bude naznačen krk, vícekrát vpichujeme jehlou, aby vznikla prohlubeň a tím i tvar těla. Konečný efekt zajistíme tvarem uší. Ty mají pro ovce typické postavení. Na tento krok potřebujeme silnou jehlu na vyšívání s velkým uchem, do kterého navlékneme pramínek výčeskové vlny a protáhneme jej skrz hlavičku. Pokud výčeskovou vlnu nemáme, použijeme jakoukoli, jen ji řádně uhladíme, aby šla dobře protáhnout skrz hlavičku.

Tímto způsobem si můžeme zhotovit ovečku ležící. Budeme-li chtít ovečku stojící, použijeme drátky podle následujícího postupu.

Ovečka stojící

Drátek dlouhý přibližně 10 cm ohneme v prstech podle kresby. Na nožky použijeme 5 cm dlouhé drátky, které v polovině přehneme a obtočíme přes hřbet. Celou základní kostru pevně obtočíme tenkým proužkem výčeskového rouna (pokud nemáme tento druh, můžeme použít i hrubší, ale obtáčíme pouze velmi tenkým pramenem.

V místech spojů obtáčíme křížkem, abychom je řádně zpevnili.

Pokračujeme obtáčením hlavy od temene přes čumáček vždy pevně a několikrát, pramen zakončujeme na hřbete, kde můžeme jednoduše vlákno dotočit do konce.

Přidáváme vlnu v patřičných partiích, stále obtáčíme a pro zpevnění si můžeme velmi dobře pomoci i jehlou, aby vlákna dobře držela pohromadě. Je třeba vpichovat šetrně, abychom se nedostali s jehlou do drátku a nezlomili ji.

Na závěr ovečku dotvoříme podle své představy například chomáčkem vlny na hlavě mezi ušima. Uší jí dodají patřičného ovčího vzhledu a tvoříme je stejně jako u ovečky ležící – protažením pramene vlny jehlou. Ovečky jsou vděčným zvířátkem pro zimní období vánoc i jarní velikonoční svátky. Naučíme se na nich používat techniku s drátky a můžeme se pustit do dalších vlastních variací.

Oslík

Pokud jsme zvládli ovečku z drátků, měli bychom se pokusit vytvořit i oslíka. Budeme potřebovat drátky jako na ovečku, šedou a černou vlnu.

Vytvarujeme základní kostru z drátků stejným způsobem jako u ovečky, jen v jiných proporcích. Drátek na tělo je dlouhý 16 cm, na nožky 13 cm. Oslík má delší nohy, delší krk a kratší hřbet.

Ze včelího vosku nejlépe tmavé barvy vytvarujeme kopýtka stejným způsobem, jako v kapitole o skřítkovi. Vosk také protáhneme nahoru ke kolínkům, abychom při obtáčení vlnou mohli zpevnit celou spodní část nohy.

Obtočíme celou základní kostru opět tenkým proužkem vlny.

Postupně obtáčíme a přidáváme na bříško a stehna, tady musíme již samostatně tvarovat a hledat správné proporce. V tom nám může velmi pomoci jakákoli kresba nebo fotografie oslíka, kterou můžeme najít například na fotografiích Betlémů. Snažíme se bílou vlnou docílit správného tvaru a vzezření oslíka. Pokud jsme spokojeni, začneme s obtáčením figurky šedou vlnou, na ocásek a uši použijeme černou, nebo tmavohnědou. Také na hřívu a oči použijeme tmavší vlnu a snažíme se dotvořit oslíka do co nejpravdivější podoby. Uši jsou velmi důležitým atributem, proto si dáme záležet na jejich vzhledu.

Na molitan si položíme malý kousek šedého rouna a velmi jemně a lehce jej jehlou spícháme do tvaru lístečku, špička bude protaženější. Nezapomeňme, že osel má poměrně dlouhé a úzké uši. Uprostřed lístečku můžeme použít malinko černé.

Potom přiložíme ucho z bodu na hlavu a opět připevním jehlou ta,k že povrch splyne s hlavičkou a nebude zřetelný žádný spoj či přechod. Ouška necháme vztyčená nahoru. 

Skřítek (z kruhu ročních období)

Tento postup je také celkem jednoduchý, záleží na tom, zda bude postavička uložena jako dekorace v obrázku nebo si s ní budou děti hrát. V druhém případě bychom museli zvolit variantu složitější. Bude-li pouze jako dekorace, začneme následujícím způsobem.

Drátek ohneme podle fotografie a vytvoříme tak základ pro figurku s nohama. Velikost zvolíme podle vlastního uvážení a potřeby. V případě našeho obrázky je drátek pro ruce dlouhý 4 cm a pro nohy 8 cm. Ohýbáme pouze drátek pro nožky kolem středu menšího drátku. Pro pevnost jednou obtočíme.

Z vlny již nám známým postupem vytvoříme uzlík, který bude tvořit základ hlavy, pod krčkem opět oba prameny spojíme jehlou a nasadíme na drátky v místě spoje. Konce pramenů vlny (nenecháváme je příliš dlouhé) obtočíme kolem drátků v místě bříška. Můžeme také zpevnit jehlou. Budeme-li ukládat skřítka napevno do kapsičky, stačí, když následném kroku pouze obtočíme všechny části těla tenkým pramenem vlny.

Nebudeme-li mít skřítka pouze pro dekoraci, můžeme mu vymodelovat botičky ze včelího vosku, které mu pomohou pevně stát a zároveň se stanou zakončením ostré části drátku. Výhodou vosku je kromě snadného modelování i možnost přilepení k podkladu, takže se stojící figurky mohou doslova přilepit k zemi.

Na botky použijeme malý kousek barevného včelího vosku, který v teplých rukách hnětením upravíme do příjemné modelovací hmoty. Pro jednodušší práci použijeme kapku oleje do dlaně, který změkčí vosk a dodá mu potřebnou pružnost.

Můžeme jej při modelování také lehce nahřát nad zapálenou svíčkou.

Z takto připraveného vosku vymodelujeme větší kuličku, kterou nasadíme na konec drátku a vytahováním vytvarujeme botku. Je velmi dobré vytáhnou vosk i nahoru směrem ke kolínkům, aby byl připevněn opravdu dobře a nemohl se sesmeknout.

Stejným způsobem můžeme obalit i ruce, abychom zajistili zakončení ostrého drátku.

Dále již jen obtáčíme tenkým proužkem vlny a máme-li silnější vrstvu, můžeme na zpevnění použít plstící jehlu. Dáváme velký pozor, aby jehla nenarazila na drátky a nezlomila se.

Na vrchní část oděvu použijeme barevnou vlnu a pečlivě ji jehlou zapracujeme.

Čepičku můžeme jehlou vypracovat tak, že na molitan položíme barevnou vlnu ve tvaru podobnému trojúhelníku a po celé ploše ji pečlivě jehlou propícháme. Tím nám vznikne tkanina, ze které můžeme vystřihnou přesný trojúhelník. Ten pak přeložíme do tvaru skřítkovské čepice a v místě švu spícháme jehlou. Na hlavičku nejprve přichytíme vlasy a potom dotvoříme čapkou. Do rukou mu můžeme jehlou vyrobit například šípek.

Tento způsob je také jednou z možností další varianty betlémových figurek.

Anděl – závěsná figura

Tady použijeme nejlépe jemnou vlnu ve výčeskách s dlouhým vlasem, aby byla zvýrazněna lehkost a vzdušnost andělíčka.

Uhlazením vlákna vypracujeme malý váleček velký dle vlastní představy (v případě naší předlohy 20 cm). Na válečku uprostřed uděláme uzlík.

Vlnu po stranách uhladíme směrem dolů. Pod krčkem vlákna spojíme plstící jehlou. Jemnými vpichy na molitanové podložce propícháme ze všech stran. Mezi vlákna pod krčkem vložíme další kousek vlny (asi 10 cm) jako křídla. Přitáhneme křídla co nejvíce k hlavě a nad pasem propícháme jehlou zepředu i zezadu. Můžeme jehlou i lehce zpevnit hruď. Pracujeme však velmi jemně, aby vlně zůstala její lehkost a vzdušnost andělské bytosti.

Na závěr vytvoříme čelenku ze žluté vlny pouze z velmi malého množství (několika vláken). Vlákna stočíme v prstech do tenké šňůrky, obtočíme kolem hlavy a zezadu na hlavě zafixujeme jehlou. Konce mohou zůstat volně splývat na zádech. Vpředu můžeme přidat lehce vlny na hvězdičku, kterou opět zapícháme jehlou.

Anděl může zůstat bílý, nebo jej můžeme ozdobit jemnými vlákny barevné vlny. N zdobené použijeme nepatrné množství, které jehlou jemně zafixujeme na hrudi a necháme volně splývat. Použijeme-li všechny barvy duhy, dáme pozor na správné seřazení barev podle barevného spektra (červená, oranžová, žlutá, zelená, modrá a fialová).

Na zavěšení je dobré použít zlatou nitku, na které uděláme větší uzel a odspodu protáhneme skrz hlavu.

Jednoduché loutky

V našem případě se pokusíme o znázornění čtyř bytostí roku – jaro, léto, podzim, zima. Zkusíme se zamyslet nad tím, co zůstalo v naší mysli spojeno s řádem přírody a co bychom mohli přiblížit dětem v živé a jemné formě.

Mohly by to být například víly. Tento jednoduchý postup může být i návodem k vytvoření divadla s vodníkem, princem, drakem. K divadlu nezapomeňme na plstěné kulisy jako pozadí.

Hlavu tvoříme podle stejného postupu jako začátek figurky. Na větším vlněném válečku uděláme uzel, vlnu uhladíme směrem dolů a pod krkem zafixujeme jehlou. Splývající vlna bude tvořit krk.

Nejjednodušším a krásným oblekem je hedvábí. S výhodou  použijeme hotového šátku. Šátek přeložíme do trojúhelníku, uprostřed prostřihneme a navlečeme na krk loutky. Opatrně přišijeme pod hlavou.

Prstové loutky

Další velmi jednoduchou variantou pro divadlo jsou prstové loutky. Na tyto malé figurky s výhodou spotřebujeme všechny zbytky plstí i malinké chomáčky vlny. Které nám zůstanou po předešlé práci.

Hlavičku vyrobíme stejným principem jako u jednoduchých loutek, bude jen tak velká, aby měla správné proporce na prstě. Je to kulička o průměru asi 3 cm.

Místo hedvábných šátků, použijeme tunýlek z plsti o velikosti našeho prstu.

Hlava loutky se přišije jehlou k plstěnému tělu. Tyto loutky jsou velmi jednoduché a efektní zvlášť pro práci s dětmi v mateřských školách nebo v družině. Pro svou jednoduchost jsou oblíbené i ve výtvarné výchově, kdy si samy děti mohou své loutky vyrobit.

Roční období

Tato práce je plstěním v ploše, kde se nebojíme pracovat i v prostoru. Při výběru barev se rozhodujeme podle atmosféry ročních dob, roční mandala může být společníkem při prožití celého roku.

Vlastní postup

Potřebujeme dva kusy tenké plsti kruhového tvaru o průměru přibližně 30 cm.

Kruh na látce nakreslíme velmi jednoduše. Na větší špendlík přivážeme provázek 15 cm dlouhý na jehož konci bude pastelka nebo křída. Špendlík zapíchneme doprostřed plstě (můžeme pro usnadnění pracovat také na molitanu) a obkroužením špendlíku nakreslíme kruh.

Vystřihneme oba díly. Jeden pro vytvoření obrazu a druhý na začištění. Vlastní práce je stejná jako při plstění v ploše. Rozdílem je všití kapsičky pro skřítka, kolébky pro vánoční novorozeně.

Kapsičky našíváme začišťovacím stehem. Všechno, co ukládáme do kapsiček (květiny, skřítka, jablíčka, novorozeně) připevníme pouze plstící jehlou.

Po skončení plstění otočíme celou práci lícem dolů a z rubu přiložíme dvojitou slabou vrstvu ovčí vlny uvnitř s levandulí. Přes tuto vrstvu položíme druhý vystřižený kruh a začišťovacím stehem ručně přišijeme.

Na poutko k zavěšení můžeme použít úzký proužek plstě z použitého materiálu, který při konečném sešívání vložíme mezi oba kruhy a přišijeme.

Tento návod je pouhým popisem již zhotoveného kruhu. Ale i jistým omezením vaší tvorby. Mohli bychom se zde zamyslet nad ročními obdobími a jaké atributy je, ve vašem podání, reprezentují.

Rada závěrem

Jak ochránit výrobky z vlny proti molům?

Při této technice si velmi příjemně užíváme toho, že máme v rukách přírodní materiál. Z toho důvodu je také nejlepší se zamyslet nad tím, jak jej ochránit bez chemických prostředků. Vyzkoušenou ochranou je v tomto případě levandule, kterou můžeme zároveň obohatit naše smyslové vjemy. Používá se hlavně tam, kde se s výrobkem již moc nepohybuje (zavěšený obraz či kulisy k divadlu).

Nejlépe se zapracuje tam, kde pozadí tvoří také vlna zplstěná jehlou.

V tom případě nasypeme na rubovou stranu stejnoměrně květů. Překryjeme velmi jemnou vrstvou ovčí vlny.

Lehkým vpichováním plstící jehlou spojíme vše dohromady a můžeme se radovat z dvojího užitku. Krásný obrázek nám zušlechtí i provoní prostor.

Pracujeme-li s látkovým pozadím, můžeme levanduli rozprostřít mezi dvě tenké vrstvy vlny a vypichováním jehlou tyto dvě vrstvy spojit.

Vyrobíme tak levandulovou vložku, kterou všijeme mezi přední a zadní část obrazu. U prostorových výrobků jako jsou figurky, míčky, můžeme levanduli zapracovat dovnitř při vrstvení vlny. Pokud jsou to výrobky používané, není pravděpodobné, že by se stali potravou molů. V opačném případě (ukládáme-li betlém pro příští vánoce do krabice) nám postačí přiložený levandulový sáček.

Mandaly

Toto je kapitola sama pro sebe, zde se dají nejlépe procítit jednotlivé barevné kombinace. Je vhodné na tyto výrobky použít tu nejjemnější jehlu.

Použitá literatura :

Jana Šilarová – Práce s ovčím rounem , plstění pomocí jehly

Jana Šilarová – Tvoříme z ovčí vlny, plstění jehlou

www.vseprobydleni.cz/www.php?/ignis

Toto je chráněná dílna, vyrábějící upomínkové předměty z včelího vosku, ovčího rouna...+ prodej materiálu.