Čínská tušová malba

Pár slov o umění

Tradice čínského malířství sahají do 7. století. Vyvíjelo se v několika směrech, zasáhly ho vlivy japonského a evropského malířství. Přesto si zachovalo svůj osobitý ráz. Obrazy vyjadřovaly myšlenku, procítění určité situace. Často byly doplněny kaligrafickou básní. Podle toho autor vybral i svou pečeť - její otisk červenou barvou nebyl pouhým podpisem pod dílo. Umělci vnímali své povolání jako poslání a žili velice skromně.

Malovalo se na svitky, rýžový papír, hedvábí. Motivy se objevovaly i na keramice, porcelánu a vějířích.

Od konce 19. století do zhruba 60. let 20. století malířství postupně opouštělo tradiční duchovní přístupy, zobrazovalo realitu a nyní dokonce přechází k abstrakci.

Čas od času se také v Čechách objeví výstava, ze které můžeme čerpat náměty. Stálé sbírky jsou umístěny na zámcích Zbraslav a Liběchov. Možná se vám podaří sehnat literaturu v antikvariátu nebo pro inspiraci nahlédnete do knih ve studovně Náprstkova muzea.

Obrazy se odlišují kompozicí. Vše, co má být zdůrazněno, je v popředí, výraznými barvami. Nenalezneme perspektivu, ale možná se nám podaří odhalit klikatou stezku, po níž putuje náš pohled zdola nahoru a procítíme tak hloubku obrazu.

Kopírování mistrů je dodnes používáno jako osvědčená metoda pro osvojení malířských technik. Rostlinné motivy, zahrnuté pod pojem „žánr květin a ptáků“, jsou také prvním cvičením adeptů malířství. Obvykle se maluje bambus, orchidej, slivoň a chryzantéma, které symbolizují roční dobu a zároveň povahové vlastnosti jako odolnost, skromnost apod.

Cíl malby

Čínská malba je považována za meditativní techniku. Je to dáno mentalitou - my spěcháme k cíli, Číňané si vychutnají prožitek z malování.

Přibližně před čtyřmi lety probíhaly v Náprstkově muzeu kurzy čínské malby a kaligrafie. Prvním učitelem byl pan Čchen Ťien-chuej, poté pan Straka s manželkou A Čchin a nakonec pan Sü Kuo-fu s manželkou Čang Čching-chua.

Kvalita obrázků je odrazem dlouhodobého nácviku. Ti, kdo více cvičí, mají pochopitelně obrázky lepší. Jsme vděční za upozornění na chyby, případně jejich opravy. Nenecháme se odradit neúspěchem a malujeme s chutí. Je to příjemná relaxace.

Návody

Bez dlouhodobého nácviku tak pěkný obrázek nesvedete. K cíli se dostanete postupnými kroky. Zde je podrobný návod, jak na to.

Pomůcky

Většinu potřeb, které se doporučují pro tušovou malbu, seženete ve specializovaných prodejnách pro výtvarníky. Máte-li potíže získat nějaký materiál, ráda vám pomůžu.

Štětce

Pro malování si obstarejte čínské štětce. Mají savé jádro, obklopené dlouhým vlasem, který po smočení tvoří ostrou špičku. Jsou také mimořádně ohebné. Obě tyto vlastnosti umožňují malovat širokou škálu různě silných čar či dokonce ploch.

Nový štětec se vám může zdát tvrdý, avšak po namočení ve vodě se konzervační látka rozpustí a štětec změkne. Jaký štětec si vybrat? U nás jsou v prodeji dva druhy štětců. Jedny mají vlas měkčí, jsou vyrobeny ze srsti bílých ovcí nebo koz a hodí se více na kaligrafii. Tužší štětce jsou vyrobeny z jiných zvířat, např. jelenů, zajíců nebo lišek, poznají se podle tmavé barvy.

Ze široké nabídky si pro začátek vyberte tři velikosti: velmi tenký - pro malbu kontur, střední velikost - vhodný pro vyplňování ploch a velký - na malbu listů a dalších velkých ploch.

V průběhu práce štětce čas od času vypláchněte krouživým pohybem ve sklenici vody. Srovná se tím špička a nebudou se postupně ztmavovat odstíny šedi.

Mimořádnou péči věnujte ošetření štětců po práci. Zbytky tuše či barev vypláchněte proudem vody, ale nedotýkejte se vlasu - mastnota by znesnadnila příští nasávání barev. Suší se ve svislé poloze, proto obvykle mívají očko. Čepičku nasazujte jen na úplně suchý štětec např. pro transport, jinak hrozí napadení plísní.

Tuše

Na první pokusy postačí obyčejná česká tuš či černá tempera. Má však odlišné vlastnosti od pravých čínských tuší, především jí chybí lesk.

Čínské tuše se vyrábí ze sazí dřeva, pryskyřic nebo laku, proto jsou také dražší. Navzájem se liší sytostí černi a leskem. Existují buď v tekuté formě nebo v tuhém bloku - pak ovšem budete potřebovat ještě třecí kámen a v kapičce vody trpělivě třít a třít a třít, dokud nezískáte sytě černý roztok. Kámen mívá mírný sklon. To proto, aby na horní plošce zůstala nejhustší černá tuš a na nejnižším místě ve vodě naředěná šedá tuš.

Z toho je zřejmé, že naředění tekuté tuše v kapce vody na talířku je mnohem jednodušší. Připravte si jen tolik tuše, kolik odhadem spotřebujete. Po zaschnutí kapky a jejím opětovném naředění mohou v roztoku zůstávat tuhé zoxidované kousky, které by malbu znehodnotily.

Tuše mohou být i v jiných barvách, ale pohodlnější na přípravu jsou akvarelové čínské barvy v tubách.

Papíry

Pro naše účely postačí filtrační papír, který by měl být středně savý, asi tak jako noviny. Málo savý se hodí na kaligrafii a silně savý je na malbu nevhodný kvůli neovladatelnému rozpíjení. Můžeme ho však využít jako podložku nebo místo ubrousku na otírání přebytečné barvy.

Až se vaše ruka vycvičí, můžete se odvážit malovat na rýžový papír. Opět existují různé kvality, názvy a velikosti rýžového papíru. Neměl by být příliš tenký, aby se neprotrhl.
Nemusíte zůstávat jen u papíru. Překrásně vypadají obrázky malované na hedvábí. Hedvábnou tkaninu je vhodné předem impregnovat umělými tužidly nebo škrobením.
Číňané namalované obrázky ještě podlepují více vrstvami dalších papírů, aby lépe vynikly barvy.

Nácvik technik

Držení štětce

V Číně se štětec drží jinak. My jsme zvyklí malovat pomocí pohybů zápěstí či prstů, ale u nich vychází pohyb až z lokte, u velkých obrazů dokonce z ramene. Zkuste si to: celé předloktí se opře o stůl. Štětec se uchopí třemi prsty a opře vně o prsteník. Zápěstí se ohne nahoru. Zpevnění štětce mezi prsty se docílí tlakem palce proti prsteníku. Tak se štětec dostane do kolmé polohy vůči ploše papíru. Zpočátku to bude pro vás křečovité, ale po pár tazích si zvyknete.

Technika kolmého štětce

Ruka je položená na stole, v zápěstí ohnutá nahoru. Štětec držíme pevně a kolmo k papíru. Dotkneme-li se ostrou špičkou štětce papíru, snadno tvoříme body a tenké linky - kontury.

Techniky "spícího" štětce

Namočený štětec přitlačíme celou plochou na papír - říkáme poeticky štětec „spí“. Vznikne kapkovitá skvrna.

Když táhneme položený štětec ve směru násady, získáme různě dlouhou, silnou čáru, kterou využijeme například jako list trávy.

Nasměrování vlasu štětce různě šikmo až kolmo vůči směru tahu umožní vytvářet různé stínování ploch. Takové tažení štětce bokem se používá například pro malbu stonků bambusu.

Zkuste si tažení ovládané z lokte i z ramene, s položenou nebo zvednutou rukou.

Pohyby štětce ve svislém směru

Pohyby by se daly se popsat jako pokládání, zvedání, přitlačování na místě, přerušování, změna směru. Nácvik lehkosti nebo naopak tlaku štětce nepodceňujte.

Při malbě linií se štětec jakoby vznáší nad papírem a pouze špička maluje tenkou linku. Podle toho, jak to vyžaduje malovaný objekt lze zvýšit tlak na papír a tím konturu zesílit nebo naopak zeslabit. Někdy je potřeba se úplně zastavit a změnit směr nebo linku dokonce přerušit. To je zřejmé hlavně při malování kmenů stromů. Protože změny jsou poměrně četné, říkáme z legrace, že malujeme „třesoucí se ručkou“.

Pohyby štětce ve vodorovném směru

Podobně i ve vodorovném směru máme několik možností jak ovládat štětec. Nejsnadnější je tažení špičky štětce vpřed, jako když táhneme strunu. Opačné je tlačení špičky štětce v protisměru, které si představíme, jako když valíme kámen. Samozřejmě používáme všechny polohy, které leží mezi těmito extrémy: vedení štětce ve směru zleva doprava, shora dolů a šikmo, totéž i naopak.

Metoda kontur

Pro metodu kontur použijeme menší špičatý štětec. Převažuje technika kolmého štětce, většinou sušší, černou tuší. Pevné a tenké linky jedním tahem tvoří obrysy objektu, zde například zobáček a nožky kuřátka. Také je vhodná pro okvětní lístky slivoně, které se mohou barevně tónovat uvnitř nebo také vně kontury.

Metoda stínování

Mokrý štětec - obvykle namočený v šedé tuši, se špičkou lehce smočenou v černé tuši tvoří tónované skvrny nebo čáry. Někdy se skvrna rovnou využije k dotvoření obrázku, například k listům bambusu nebo zde kuřátka. Shluk skvrn, vytvořených velkým štětcem může představovat velký list. Do ještě vlhké skvrny se malým sušším štětcem dokreslí černou tuší čárky jako žilkování, které se přitom mírně rozpijí.

Kombinace pohybů

Nácvik pohybů nejdříve vyzkoušejte jednotlivě několikrát vedle sebe jako vzorníček. Je to nesmyslné jen zdánlivě - naučíte se tak znát různé vlastnosti vašich štětců a natrénujete potřebné pohyby a tlaky. Rovněž budete vědět kolik naředěné tuše vaše štětce pojmou a jak velkou skvrnu či čáru vytvoří. Přebytečnou tekutinu otírejte do ubrousku nebo na okraj papíru.

Poté si vyberte nějaký útvar, část obrázku. A znovu cvičte několikrát, dokud nebudete s výsledkem úplně spokojeni. Mohli bychom vyprávět, kolik papírů jsme „předkazili a dokazili“ nezvládnutým pohybem!

Všechny obrázky se vlastně tvoří v několika vrstvách - většinou se zapíjením tmavších šedí do podkladových světlejších tónů. U krajin se k tomu přidá sušení vrstev a stínování suchým štětcem, případně rozmývání namalovaných skvrn do plochy.

Dalo by se tedy shrnout, že čínská malba v sobě obsahuje souhrn: pohybů štětce mezi polohami „stojící - spící“ a „lehký - přitlačený“ stupně namočení štětce mezi stavem „mokrý - suchý“ barvou tuše ve škále „šedá - černá“ a to vše v několika vrstvách na sobě.

Postup

Po dokonalém tréninku si můžete zkusit namalovat kuřátka pod slivoní. Malování obrázku si rozdělíme na několik postupných kroků: kmen slivoně, květy, kuřátka.

Kmen

Mokrým středním štětcem, namočeným v šedé a špička v černé tuši, malujeme od paty kmene čáru k nejbližšímu rozvětvení. Zde se malinko zastavíme, štětec přitlačíme a pak pokračujeme s čárou, představující kmen, mírně šikmo. Čára se postupně ztenčuje. To, co vidíme vpředu, bude tmavší a vše v pozadí světlejší.

V místech ohybu domalujeme odbočující větve. Menším suchým černým štětcem na kmenu vyznačíme shluky skvrn jako náznak rozpraskání kůry kmene.

Květy

Květy namalujeme ve všech fázích - od poupátek, přes polorozvité, k úplně rozvinutým.
Menší mokrý štětec, namočený v šedé a špička v černé tuši, se přikládá postupně na papír a tvoří skvrny ve směru okvětních plátků. Nezapomínejte střídat tlak a odlehčení štětce tak, jak to vyžaduje charakter kvítků.

Suchým černým štětcem domalujeme dvěma rozmázlými body spodní část květu se stopičkou. Špičkou štětce krátkými rychlými tahy uděláme čárky jako tyčinky. Nad rozkvetlými květy doplníme tečky jakoby vznášející se prašníky.

Kuřátka

Podobně jako okvětní plátky slivoně namalujeme pomocí skvrn kuřátkům části těla: hlavičku, hřbet, bříško, ocásek a křidélko jako skvrny.

Suchým černým štětcem vytvoříme čárky a tečky, zobrazující zobáček, oko a nožky, případně trochu zrní na zemi.

Podlepování čínských obrázků

Rýžový papír, na nějž je tradiční čínská malba kreslena, je průhledný. Filtrační papír, který jako náhražku rýžového papíru používáme my, sice není průhledný, ale v obou případech podlepením dosáhneme zjasnění barev a zároveň zvýšíme jeho pevnost před paspartováním.

Potřeby

Na přípravu lepidla budeme potřebovat:

• asi 2 lžíce hladké mouky a
• 1/2 lžičky soli (slouží jako “konzervační činidlo”, díky čemuž vydrží hotové lepidlo přelité do skleničky v ledničce asi 2 týdny).

Další pomůcky:

• Na podlepování je vhodný filtrační papír – rozměr by měl být na každé straně cca o 5 cm větší než obrázek.
• Bude se muset navlhčit vodou pomocí rozprašovače nebo štětcem.
• K natírání lepidla použijeme široký štětec na tapety, k přitlačování široký pevný kartáč s krátkými štětinami – například na parkety.
• Přebytky lepidla budeme otírat hadrem a vlhkost odsávat novinami nebo zbytky  filtračního papíru.

Příprava lepidla

Suroviny rozmícháme v trošce vody v rendlíku. Dolijeme 1/2 až 3/4 litru vody a začneme vařit za stálého míchání, aby se škrob nepřichytával ke dnu nádoby.

Po uvedení do varu ztlumíme plamen a mírně vaříme asi 5 minut. Zkusíme, zda lepidlo stéká z vařečky. Pokud kape, je moc husté a musí se doředit.

Postup

Pokud máme obrázek namalovaný na rýžovém papíru, zmačkáme ho, pak rozprostřeme a vyhladíme na stole rubovou stranou nahoru. Mírně vlhkým štětcem lehce natřeme lepidlem. Dorovnáme faldy. Pak hodně namočeným štětcem různě šikmými tahy od středu ke krajům natřeme lepidlem do mokra tak, až papír zprůhlední. Hadrem otřeme lepidlo rozpatlané kolem obrázku na stole. U rýžového papíru se doporučuje použít více vrstev podkladu.

Pokud jsme obrázek malovali na filtrační papír, musíme počítat s větším navlhčením – hned od začátku natíráme silně lepidlem a vyhlazujeme štětcem. Opravdu lepidlem nešetříme, protože pnutím se pak může obrázek odloupnout!

Podkladový filtrační papír důkladně navlhčíme vodou z rozprašovače z obou stran nebo potřeme vodou pomocí měkkého štětce.

Vlhký podkladový papír přiložíme k jedné hraně obrázku ve vzdálenosti asi 5 cm. Pomalu sklápíme a měkkým štětcem přitlačujeme k obrázku, potřenému lepidlem. Ležící papír přitlačíme na obrázek pevným kartáčem různými směry.

Obrázek otočíme lícem nahoru – barvy se nám díky podkladovému papíru rozjasní. Přebytečnou vlhkost odstraníme alespoň dvěma vrstvami novinového papíru, přitlačujeme je kartáčem.

Opět otočíme obrázek lícem dolů. Natřeme lepidlem asi 2 cm okraje. Abychom neplýtvali lepidlem po stole, můžeme k okraji obrázku přiložit umělohmotné desky a ty pak opláchnout ve dřezu. K jedné straně přiložíme malý útržek papíru, který nám později usnadní sundávání obrázku z podložky.

Nalepený obrázek musíme nechat uschnout na rovné podložce nebo nalepit na sklo dveří. Při lepení jsme ponechali mírné navolnění, protože smrštěním při schnutí by se obrázky mohly roztrhnout.

Schnout necháme asi týden, ale stačí 2-3 dny. K odstranění použijeme nůž – zasuneme ho pod útržek papírku, částečně odloupneme, částečně odřízneme podkladový papír od skla – stejně se okraj bude zastřihávat nebo ořezávat skalpelem podle kovového pravítka a přijde pod paspartu. Zbytky papíru šly ze skla snadno umýt.